Photo: Adam Hencze / musicserver.cz

Autor: Jan Trávníček a Dan Hájek

Před skoro dekádou mě David Byrne dostal na Colours Of Ostrava a jinak tomu nebylo ani nyní v rámci tour k povedené desce "American Utopia". Scéna zahrnovala jen kancelářský stolek (na něm ležel model lidského mozku) a židle, její prostor byl vymezen zavěšeným závěsem z tenkých pruhů a z reproduktorů se ozývaly ruchy přírody s ptačím zpěvem. Byl to však jen efekt na oko, během skladby "Here" (z letošní novinky) se na scéně objevil sám David a dva doprovodní vokalisté, zbytek výpravy (dalších devět hudebníků, včetně pětičlenné rytmické sekce) byl schován. Každý nástroj byl nošen, včetně kláves a s každou další písničkou jich na scéně bylo více a více. Každý z muzikantů byl pohybově, ale i vokálně vybaven. Celá show byla pojatá jako scénická improvizace založená na pohybu a gestikulaci póz a výrazů - byla z toho však cítit muzikantská radost, zručnost a preciznost. I když vše bylo postaveno na minimalistických motivech, vše fungovalo a souznělo s tématy na zmíněném albu.

"American Utopia" však vévodila - "Everybody's Coming To My House", melodramatická kráska "Every Day Is A Miracle" a nebo dramaticky kostrbatá "I Dance Like This" se skvělými perkusemi. Byrne se vypravil i do historie, ale vždy to nějakým způsobem navazovalo na dějovou linii - došlo tak na "Lazy" (z "Grown Backwards") nebo "I Should Watch TV" ze společného alba "Love This Giant" se St. Vincent. Nechyběly však ani perly z historie Talking Heads, na "This Must Be The Place (Naive Melody)" navazovala legendární alchymie "Once In A Lifetime" (pohybové kreace parafrázovaly původní videoklip). "Burning Down The House" si pak nechal v rukávu až na skoro samotný závěr. David Byrne snad nestárne, byla to efektní show, byl tam vtip, ironie a ukázal, že to vše jde i bez technologických vymožeností a že hudební mluva může být dokonale universální.