Photo: Nonesuch

Autor: Ondřej Bezr

Jednou z hlavních hvězd Metronome Festivalu Prague, který proběhne na pražském Výstavišti v pátek a sobotu 22.–23. června, bude také americký zpěvák, kytarista a skladatel David Byrne. Ve scénicky propracované show představí hudbu ze svého posledního alba American Utopia.

Byrneovo album je součástí multimediálního dlouhodobého projektu Reasons To Be Cheerful (Důvody k radosti). Jeho těžištěm je stejnojmenný web, na který ve spolupráci s dalšími přispěvateli muzikant věší „dobré zprávy“ v několika tematických sekcích.

Nové sólové album sice vydal někdejší zakladatel slavné novovlnné kapely Talking Heads po dlouhých čtrnácti letech, přesto se jedná o mimořádně pracovitého hudebníka. V mezičase stihl mimo jiné spolupracovat na společných deskách s producenty Brianem Enem či Fatboyem Slimem nebo s hudebnicí St. Vincent, průběžně se věnuje i multimediálnímu a výtvarnému umění, scénické hudbě, ba i literatuře.

Vaše aktuální album American Utopia by mělo ukázat, že existují Reasons To Be Cheerful, Důvody k radosti. Opravdu věříte v takovou sílu hudby? Kolik toho hudba dokáže ve světě změnit?
Nevěřím, že hudba má moc měnit lidské myšlení v nějakých konkrétních otázkách. To zvládne kniha nebo billboard určitě lépe. Ale co hudba dokáže, je vytvořit komunitu. Znám to z vlastní zkušenosti. Když jsem poprvé slyšel pop-music, okamžitě jsem si uvědomil, že nejsem sám na světě. Že někde tam venku musejí být další podobní podivíni, jako jsem já, jen je najít. Jako určitou komunitu vidí lidé i kapelu, když jdou na koncert. Z její strany tam pak mohou zaznívat i nějaká aktivistická nebo politická poselství, ale většinou nejsou přímá, nezaměřují se na konkrétní témata.

Na albu jste spolupracoval s Brianem Enem, se kterým tvoříte hudbu už velmi dlouho. Čím je pro vás stále důležitý?
S Brianem obvykle vůbec nehovoříme o hudbě, i když máme tendenci se k ní nějakou oklikou stejně vždycky dostat. Nicméně právě tento svět mnohem širších myšlenek, které pak zřejmě formují naši hudbu, je tím, co na našem vztahu považuji za jedinečné.

American Utopia je vaše první sólové album, které se dostalo do top 10. Je pro vás důležitý komerční úspěch?
Já se o něj nesnažím. Pro některé z nás by takové snahy byly vlastně selháním, protože kdybychom se snažili oslovit co nejširší veřejnost, nutně bychom museli přestat být autentičtí. Dovednost pracovat s masami mají jiní.

Mnohé vaše písně ale mají nepochybný hitový potenciál i v rámci mainstreamu.
Ano, vždycky jsem měl pocit, že to, co dělám, je přístupné všem. Proto se taky někdy na mou stranu přiklonilo větší publikum. A jindy zase ne. Neumím nikdy předpovědět, kdy dojde k jednomu nebo druhému. Ale obecně: nikoli komerční úspěch, nýbrž všeobecná přístupnost. Ta je pro mě důležitá.

Jak vypadá živé provedení American Utopia? Je hodně odlišné od studiové nahrávky?
Jsem přesvědčen, že je to show, jakou jste ještě nikdy neviděli. Ale konečné posouzení nechám na vás.

Podle zveřejněných setlistů hrajete na turné i písně z éry Talking Heads. To znamená, že American Utopia není koncept? Vaše staré písně s novými dobře komunikují?
Prostě jsme přišli na to, jak míchat staré a nové dohromady. A to koncepčně i hudebně. Nic víc v tom nehledejte.

Na začátku vaší kariéry pro vás asi bylo důležité kreativní prostředí New Yorku. Platí to stále?
Ano, když jsem v New Yorku, pořád chodím poslouchat hudbu, do divadel, na výstavy, hovořím s kolegy. Stále je to město velmi živé a plné tvořivosti. Ale stejně jako v jiných městech ztěžuje tamním mladým začínajícím umělcům život trhs nemovitostmi.

Vaši tvorbu v různých dobách ovlivňovala world music, hodně třeba z Afriky. Jako propagátor jste přispěl k jejímu úspěchu. Sledujete její současný rozmach?
Sleduji hlavně to, že někteří umělci, kteří byli dříve považováni za něco „exotického“, jen za představitele „world music“, jsou dnes mnohem víc uznáváni jako jedinečné kreativní hlasy, bez dalších nálepek. Je to dost pomalý proces, zvláště ve Spojených státech, které mají tendenci pořád hledat nějaké hranice, ale naštěstí se to děje.

Po vydání American Utopia vám vytkli, že jste nespolupracoval s žádnou ženou. Vy jste se omluvil. Neomezuje ale požadavek genderové vyváženosti svobodu tvorby?
Na to mohu říct jen jedno: nedostatek spolupráce se ženami na poslední nahrávce byl u mě výjimkou. Ve své jiné práci, ať už jde o psaní písní, koncertování, divadlo, nebo design, jsem vždycky se ženami spolupracoval.

Jste známý propagátor jízdyna kole. Festival Metronome bude u jednoho z největších parků v Praze, jmenuje se Stromovka. Projedete se?
Určitě ano. Na turné vozíme deset skládacích silničních kol, nejsou jen pro mě, ale i pro další členy našeho týmu. Je to totiž velmi praktické a osvobozující.

Takže mezi sebou s kolegy i závodíte?
Ne, ne. Nejezdím nikdy kvůli rychlostinebo o závod. Baví mě se prostě projíždět a prozkoumávat okolí.